Věty oznamovací: "Máš naruby kalhoty. Upadla Ti lžíce. Oběd je na stole. Máš rozvázanou tkaničku. Odcházíme za 5 minut. Jsi moje štěstí. Na stůl se neleze. Na židli se sedí. Když nedáváš pozor, tak se nediv. Je to horké. Je to studené. Jdeme si číst. Ty boty jsou ti snad malé. Já ti to říkala. Neumím to spravit. Jdeme ven. Poslední pohádka a pak už budeš spinkat. Mám tě moc ráda."
Zkuste zapátrat ve své paměti a vzpomeňte na hodiny češtiny. Máme věty oznamovací, tázací, rozkazovací, přací a zvolací...
Věty oznamovací: "Máš naruby kalhoty. Upadla Ti lžíce. Oběd je na stole. Máš rozvázanou tkaničku. Odcházíme za 5 minut. Jsi moje štěstí. Na stůl se neleze. Na židli se sedí. Když nedáváš pozor, tak se nediv. Je to horké. Je to studené. Jdeme si číst. Ty boty jsou ti snad malé. Já ti to říkala. Neumím to spravit. Jdeme ven. Poslední pohádka a pak už budeš spinkat. Mám tě moc ráda."
1 Comment
Dnešní článek je na jiné téma než kojení a péče o dítě. Jsou to krátká hesla či pravidla, která se mě provázela po dobu mého těhotenství, mateřství a laktačního poradenství, a tak nějak se vytříbila v tzv. "Maminčino desatero". Berte je jako inspiraci a budu ráda, když mi napíšete další, která provází a inspirují vás :-)
1) Nesahejte na mé břicho/mé dítě Když přijdete k prostorově výraznějšímu kolegovi, sáhnete mu jen tak na břicho? Třeba se slovy: " To jsme se dnes pěkně napucnuli...". Tak proč těhotným ano? U dětí to platí dvojnásob. 2) V šestinedělí nevpouštím nikoho, kdo nenese něco k obědu nebo nevyžehlí. Heslo mé kamarádky unavené neustálými útoky příbuzných a známých. Ještě před 100 lety se na českém venkově dodržovalo pravidlo, že šestinedělka nesměla ven a k ní mohli jen předem určené osoby. Proč asi? Dnes bych se chtěla chvíli věnovat "zlobivým" novorozencům, mimochodem, už jste někdy viděli novorozence zlobit? :-) Byla jsem na konzultaci u maminky, která se mi svěřila, že Fanoušek zlobí. Dělalo jí to starosti zvlášť proto, že shodou náhod měla v rodině téměř stejně staré miminko ještě její švagrová, a to bylo miminko hodné. Hodné - rozumějte, budilo se po 3 hodinách, v noci po 4, sálo asi 15 minut, téměř neplakalo a spokojeně usínalo ve své postýlce Nedávno jsem zavítala na nejmenovaném serveru pro maminky do skupinky maminek, které chtěly poradit se zvýšením tvorby mléka - chat na téma "Jak zvýšit tvorbu mléka". Naivně jsem se domnívala, že tam budu moci fundovaně poradit... V diskusi jsem ale velmi narazila. Maminky se většinou ptaly, co se děje, že jejich miminko chce najednou kojení častěji a budí se často v noci. Padaly zde opakovaně výrazy jako "moje mléko mu nestačí", "přišla jsem o mléko", "mám mléko slabé". Jednalo se o typické znaky růstového spurtu v různém věku miminek. (Spurt je typický pro 3. a 6. týden a 3. a 6. měsíc věku, ale může přijít i v jiném období) V tomto období je potřeba především VYDRŽET, zintenzivnit frekvenci kojení, kojit opravdu kdykoli miminko chce (třeba po hodině), stlačovat prs při kojení, .... Jedná se o cca týden této "makačky" kdy se maminka nevyspí a má dojem, že kojí vlastně pořád.... Ale po pár dnech se vše opět ustálí, zjistíte, že miminko vyrostlo o 2 velikosti a ručička na váze ukazuje třeba o 400 g vice. Minulý týden jsem okomentovala článek o kojení na raději nejmenovaném serveru pro ženy. V článku bylo uvedeno mnoho omylů a mýtů o kojení, vyplývalo z něj, že je běžné, že miminku postupně přestává mateřské mléko stačit a že maminka pak nejlépe udělá, když miminko dokrmí lahví s umělým mlékem. (o lobby výrobců UM nebudeme spekulovat)... Můj komentář nebyl nijak militantní, ani psaný ve zlosti, jen stručně řečeno, že článek je neobjektivní a evidentně psaný někým, kdo o kojení mnoho neví. Tentokrát jsem opravdu neměla inspiraci k napsání blogu. Až dnes po návštěvě u (třeba) Marie. Její první slova po pozdravu byla: "My bydlíme v pravém slova smyslu v přírodě, tak snad nás neudáte sociálce." Nejdřív jsem se lekla, co z toho bude, zda budu zavedena do jeskyně, nebo do stanu... Nic takového. Marie bydlí s přítelem a miminkem - krásnou (třeba) Rozárkou - v zapomenutém koutku středních Čech. Domeček u potoka v lesní stráni, kolem lesy, louka... Mám z minulého týdne dva zážitky. V obou hraje podstatnou roli tatínek a jsou zcela opačného rázu. Tatínek první Volal sám. Přiznám se, že nejsem moc ráda, když volá tatínek, přece jen se o kojení lépe hovoří s maminkou, protože sama nejlépe cítí, jak ji např. ragáda bolí a umí celou situaci lépe popsat. Tentokrát však byl rozhovor s tatínkem (třeba Petrem) velmi příjemný, Petr velmi ochotně a přesně odpovídal na mé otázky a byl evidentně zasvěcený. Potíže byly klasické: 14ti denní miminko, po žloutence, u kojení usíná a za týden nepřibralo... Domluvili jsme si schůzku na další den. Byla jsem nedávno u maminky, která mi hned ve dveřích hlásila - "se mnou budou potíže, mám špatné bradavky". Musela jsem se usmát, protože to slyším téměř pokaždé. Maminka má buď sama pocit, že má špatné bradavky, nebo poté, co se v nemocnici miminko nemůže přisát, slyší podobné poznámky od sestřiček. Už jsem slyšela, že jsou: "moc velké, moc malé, moc ploché, moc nepravidelné..." Kojení není žádná věda, je to naprosto přirozená věc a je jen mizivé procento maminek, které nemohou kojit. Když to hned nejde, nevzdávejte to, požádejte o pomoc, informujte se raději ještě před porodem a hlavně dejte dětem čas :-). |
Aktuální články
Óda na fajn tátu A zase jedna tchýně PF 2015 Pocit pohledu Kojit nebo nekojit? Supertchýně Táborové kojení Jedna běžná dovolená s dětmi Malý exkurz do ČJ Maminčino desatero Hodná vs zlobivá miminka Konec kojení v Čechách? Chcete -li mě poznat...Tady najdete mé dojmy, postřehy a komentáře k situacím, které zažívám na návštěvách u maminek a při diskuzích o kojení, porodech, přikrmování a výchově vůbec. Pokud se začtete, poznáte můj postoj a názory na mateřství a rodičovství. |