
Dnes bych se chtěla chvíli věnovat "zlobivým" novorozencům, mimochodem, už jste někdy viděli novorozence zlobit? :-)
Byla jsem na konzultaci u maminky, která se mi svěřila, že Fanoušek zlobí. Dělalo jí to starosti zvlášť proto, že shodou náhod měla v rodině téměř stejně staré miminko ještě její švagrová, a to bylo miminko hodné. Hodné - rozumějte, budilo se po 3 hodinách, v noci po 4, sálo asi 15 minut, téměř neplakalo a spokojeně usínalo ve své postýlce
Byla jsem na konzultaci u maminky, která se mi svěřila, že Fanoušek zlobí. Dělalo jí to starosti zvlášť proto, že shodou náhod měla v rodině téměř stejně staré miminko ještě její švagrová, a to bylo miminko hodné. Hodné - rozumějte, budilo se po 3 hodinách, v noci po 4, sálo asi 15 minut, téměř neplakalo a spokojeně usínalo ve své postýlce
Fanoušek zlobil, jelikož plakal, když nebyl s maminkou, budil se často a sál klidně i 45 minut. Usínal zásadně u maminky v náručí a vůbec choval se jako normální novorozenec :-).
Na obranu dané maminky musím říct, že byla velmi šikovná, měla nastudováno spoustu informací o kojení i péči o miminko, nosila jej často v náručí i v šátku a žádné "osvědčené metody uspávání stylem - necháme ho vyřvat- nekoušela. Slova o "zlobení" říkala spíše ironicky. Bylo ale znát (a není divu), že jí reakce rodiny a porovnávání obou miminek trápí a potřebuje potvrdit své chování jako správné (což jsem samozřejmě udělala).
Miminka nejsou na klíček (ačkoli je pravda, že můj první syn se budil na kojení několik měsíců zásadně přesně ve 3:56, kdybych to nezažila, tak nevěřím :-)). Nejsou ani hodná, ani zlobivá, jsou nově narozená. Některá jsou od přírody klidnější a pohodovější a mohla mít štěstí na včasné přiložení v porodnici, bonding a rooming in. Některá jsou úzkostnější, dráždivější nebo měla smůlu a musela přijít na svět složitější cestou přes medikaci, odloučení a pozdní přiložení.
My maminky máme za úkol reagovat na jejich potřeby. Budeme to dělat dalších min. 18 let (možná i déle), ale v těch prvních dnech a týdnech neustále. Naším hlavním cílem je uspokojit miminko, ne jej vychovávat a učit (to přijde za pár měsíců a s tím si teď, po narození, nemusíme dělat hlavu. A jestli vašeho novorozence uklidní, když mu zpíváte hymnu Ugandy, zpívejte hymnu Ugandy :-)
A Fando, na sestřenici se vybodni, třeba bude v pubertě "zlobit" víc než ty :-)
Na obranu dané maminky musím říct, že byla velmi šikovná, měla nastudováno spoustu informací o kojení i péči o miminko, nosila jej často v náručí i v šátku a žádné "osvědčené metody uspávání stylem - necháme ho vyřvat- nekoušela. Slova o "zlobení" říkala spíše ironicky. Bylo ale znát (a není divu), že jí reakce rodiny a porovnávání obou miminek trápí a potřebuje potvrdit své chování jako správné (což jsem samozřejmě udělala).
Miminka nejsou na klíček (ačkoli je pravda, že můj první syn se budil na kojení několik měsíců zásadně přesně ve 3:56, kdybych to nezažila, tak nevěřím :-)). Nejsou ani hodná, ani zlobivá, jsou nově narozená. Některá jsou od přírody klidnější a pohodovější a mohla mít štěstí na včasné přiložení v porodnici, bonding a rooming in. Některá jsou úzkostnější, dráždivější nebo měla smůlu a musela přijít na svět složitější cestou přes medikaci, odloučení a pozdní přiložení.
My maminky máme za úkol reagovat na jejich potřeby. Budeme to dělat dalších min. 18 let (možná i déle), ale v těch prvních dnech a týdnech neustále. Naším hlavním cílem je uspokojit miminko, ne jej vychovávat a učit (to přijde za pár měsíců a s tím si teď, po narození, nemusíme dělat hlavu. A jestli vašeho novorozence uklidní, když mu zpíváte hymnu Ugandy, zpívejte hymnu Ugandy :-)
A Fando, na sestřenici se vybodni, třeba bude v pubertě "zlobit" víc než ty :-)